Devadesátky – Osudy

Živnostník ve své dílně

Devadesátky nebyly jen divoké podnikání a rychlé prachy. Byly to i osudy lidí, kteří se snažili přežít v době, kdy se krachovalo, mizelo, vydíralo a rodiny se rozpadaly pod tlakem dluhů a drog. Jeden z těch příběhů začíná u obyčejného živnostníka…

Lump nebo hrdina, jsme jedna rodina.

Živnostník měl švagra Bohuše. Taky živnostníka, ale postupem času z něj byl alkoholik a už tehdy i drogově závislý magor. Jejich životní cesty se postupně rozešly úplně. A když si živnostník koupil dům s dílnou na vesnici, přestali se vídat definitivně. Bohuš se rozvedl a žil takovým způsobem, že se s ním přestala stýkat celá rodina.

Život šel dál ve svých běžných starostech: sehnat práci, udělat práci a hlavně — dostat ji zaplacenou. A právě to byl v devadesátkách často největší problém.

Okrádání těch posledních v řadě

Typické pro tu dobu bylo brutální okrádání těch nejslabších — těch, kteří tu práci skutečně odvedli. Příklad: živnostník dostal malou zakázku do 50 000 Kč. Provedl ji, zaplatili. Pak druhou, o něco větší — stejný postup. Třetí zakázka už byla větší, kolem 100–150 tisíc. Dostal malou zálohu na materiál, třeba 30 000 Kč… a to byly často poslední peníze, které kdy viděl. Firma účelově zkrachovala, nebo „podnikatel“ zmizel a už ho nikdo neviděl.

Někdo to přežil a pokračoval dál. Jiní skončili v dluzích. A pak tu byly i jiné osudy.


Devadesátky na střechách 4 :https://degener.cz/devadesatky-na-strese-4-kafe/


Karel, který pochopil devadesátky po svém

Živnostníkův kamarád Karel začínal jako zedník. Po roce práce pochopil, jak to chodí, všechno prodal a začal se věnovat úplně jiné — nelegální — činnosti. O té se nemá cenu bavit ani dnes.

Živnostník měl starý barák za městem, který upravil na dílnu. Když si koupil nový dům s dílnou, ten starý prodal právě Karlovi. Ten totiž vždycky potřeboval „něco schovat“.

Při prodeji dostal živnostník zaplaceno na stůl — i v různých západních měnách. A když pak vyplácel zaměstnance a brigádníky, část mzdy jim doplatil právě v těchto měnách. A tak vznikla fáma, že „platí lidi v markách“.

Páteční hospoda a zahradník

V té době už bydlel ve svém domě za městem, ale na pivo jezdil pořád dolů do města za kamarády. Jednou při páteční sešlosti se ho bývalý brigádník ptá: „Tak co, jak jde život tam v těch kopcích?“ „Ále, je to na hovno. Musel jsem propustit zahradníka…“

Vzali to vážně. A než skončil večer, jeden známý se nabídl, že by to zahradničení klidně zkusil.

Karel mizí z mapy

Po pár letech přijel Karel s rodinou na návštěvu. Ani nešli dovnitř. Na zahradě řekl, že se přijeli rozloučit, že se vidí naposledy v životě a musí zmizet i s celou rodinou. Na otázku „kam?“ jen pokrčil rameny. „Bude lepší, když nebudeš nic vědět.“

A měl pravdu. Takových osudů bylo víc. Až došlo i na samotného živnostníka.

Telefonát, který mění život

Jednoho večera mu zazvonil mobil. Neznámý hlas s ruským přízvukem začal říkat šílené věci:

„Máš hezký barák, auto, ženu, dceru. My potřebujeme peníze. Do týdne si připrav sto litrů. Zavolám ti, kam je přineseš.“

V živnostníkovi by se krve nedořezal. Další noci nespal a přemýšlel, jak se z toho dostat. Pak přišel další telefonát, ještě horší: „Přece nechceš, aby ti shořel barák, ty durak.“

Při slově durak si živnostník vzpomněl na Vasila a začal se po něm usilovně shánět. Třetí den se Vasil konečně ozval: „Co potřebuješ, ty durak?“

Živnostník ze sebe vysypal celý problém. Vasil se jen zasmál: „Šak ty jsi takový chudý, málo bohatý. To se asi spletli. Nebo jsi někoho nasral?“

„Nevím… fakt nevím,“ blekotal živnostník. „Pomůžeš mi nějak?“ „Zatím nic nedělej. Zavolám ti. Nejsem tam u vás, ale ozvu se,“ řekl Vasil a zavěsil.

Druhý den večer volal znovu: „Je to vyřízený. Můžeš to zapomenout.“

Živnostníkovi se ulevilo, ale chtěl vědět víc. „Nech to být a zapomeň na to. A ty znaješ Bohuše? Tak čau.“

Od té doby o Vasilovi už nikdy neslyšel.

I takové věci se děly. Bývalý švagr Bohuš neváhal za peníze ohrozit a prodat vlastní rodinu — sestru i mámu, která tehdy bydlela u živnostníka. Drogy z lidí dělají trosky. Ale i jemu se to nakonec vrátilo i s úroky.



Zaslouží si autor za tenhle článek nějakou korunu?
Znáte někoho, koho by tenhle článek mohl naštvat, nebo potěšit? Pošlete mu ho.

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*