Utekli jsme z RVHP a Varšavské smlouvy, abychom se stali součástí EU a NATO. A teď zjišťujeme, že jsme si jen vyměnili adresu, ze které nám někdo diktuje.
Pamatujeme si, jaké je mít cizí zájmy nad vlastním rozhodováním. A přesto platíme cizí válku, kterou nechceme.
Máme výhrady ke komunistům. Jejich bývalé kádry přesto dodnes sedí ve vysokých funkcích, jen si vyměnily stranické legitimace za jiné.
Prý se máme skvěle. Zdražují, regulují, poroučí a sami si žijí, jako by krize platila jen pro nás.
Máme být suverénní stát. O čím dál větší části našeho života ale rozhodují lidé, které jsme nikdy nevolili a nikdy volit nebudeme.
Bojujeme prý proti dezinformacím, a zatím hlavně proti tomu, aby si někdo směl myslet něco jiného než úřad.
Máme podporovat podnikatele. Místo toho jim přidáváme formuláře, kontroly a povinnosti, a pak se divíme, že jich ubývá.
Máme podporovat mladé rodiny. Byty jim zdražujeme tak, že na vlastní čtyři stěny nedosáhnou ani dva pracující rodiče dohromady.
Máme chránit demokracii. Volič je ale důležitý jeden den před volbami, pak zase jen překáží.
Máme být bohatá evropská země. Občan přesto slyší, že si má utáhnout opasek, zatímco stát vlastní výdaje utáhnout neumí.
Proč se tomu nepostavíme? Nepotřebujeme Brusel. Nechceme dopadnout jako Francie, Německo nebo Španělsko, a nechceme dopadnout ani jako mimounijní Anglie.
Proč pořád volíme ty, co to zavinili, a ne ty, co navrhují změnu?
Proč mají zaprodaní umělci, politické neziskovky a prolhaná média navrch nad prostým, pracujícím a vše živícím lidem?
Tak kdo je tu vlastně degenerovaný?
Ti nahoře, co to vymysleli.
Ti uprostřed, co to poslušně schválili.
Nebo my, co to pořád dokola volíme, a pak se kvůli tomu žereme mezi sebou?
- Více článků z tématického okruhu Politická absurdita
- Hlasovací právo, zadarmo nebo za peníze
Asi je to nutné zlo, k dokončení chybného vývoje druhu.