Srovnání podle zažité skutečnosti, ne podle upravené historie.
aneb „Dnešní mládež má vibe check. My jsme měli SNB check.“
Každá generace mladých si myslí, že je ta nejdrsnější. Dnešní mládež má TikTok, rizz, drip, úzkosti a existenciální krize. Mladí v 70. letech měli dvouletou vojnu, SNB, pěstní argumentaci za kulturákem a životní start ve třiadvaceti letech.
A protože degener miluje realitu bez filtrů, tady je skutečný generační střet. Ne podle učebnic. Ne podle filmů. Ale podle lidí, kteří to žili.
1) Vztahy: situationship vs. „užij si, než půjdeš na vojnu“
Dnes:
„Jsme v takové fázi… uvidíme… nechci se vázat…“
70. léta:
Do vojny to bylo jasné: užít si. Po vojně to bylo ještě jasnější: založit rodinu, sehnat si byt a žít si svůj život.
Kluk po vojně = chlap. Holka 19–23 = ideální věk na vdávání. A stát ti dal novomanželskou půjčku a podnik kde jsi pracoval ti dal byt, když jsi podepsal závazek pracovat u nich 10 – 15 let. Lemplovi byt nedali.
Dneska má 23letý kluk doma PlayStation a krizi identity.
2) Parta: Messenger vs. hospoda v pátek
Dnes:
Skupina na WhatsAppu, kde se 20 lidí domlouvá a dorazí tak 3.
70. léta:
„V pátek v hospodě.“ A všichni tam byli. Parta měla klidně i 20 lidí a nikdo to neorganizoval. Prostě se řeklo – v pátek v 6 hodin vyrážíme.
3) Styl: drip vs. džíska z Tuzexu
Dnes:
Drip, sneakers, účes podle TikToku.
70. léta:
Džíny, džiska, dlouhé vlasy — často delší než u holek. A mít rifle z Tuzexu byla skoro povinost.
4) Hudba: playlist vs. underground
Dnes:
Spotify, algoritmy, festivaly sponzorované energetáky.
70. léta:
Citron, Visací zámek, Pumpa, Katapult, Deep Purple, Sabbath, Nazareth. Hudba, kterou režim nechtěl. A SNB, které se objevilo, když se někdo moc bavil, nebo když ho někdo…zavolal.
Doba, kdy stroje jen stáli v koutě, skončila. Teď mluví, píšou, kreslí a možná i přemýšlí. A my? My se snažíme neztratit tvář.
5) Policajti: bodycam vs. pendrek
Dnes:
Policie musí vysvětlovat každý pohyb.
70. léta:
Když jsi chodil do práce a nedělal velký bordel, nikdo si tě nevšímal.
Když jsi byl na fesťáku nebo jiné pařbě třeba v Rešově
- obušek nebyl daleko
- kluk, holka, jedno
- drzost = rána
- protest = další rána
- stížnost = smích
A paradoxně: kdo schytal pendrekem, byl hrdina a měl co vyprávět.
6) Vesnické zábavy: DJ vs. hasiči
Dnes:
Security, zákaz kouření, zákaz pití venku, zákaz všeho.
70. léta:
Zábavu organizovali třeba hasiči, fotbalisti, nebo JZD ( dží-zí-dý) . A když byl problém mezi mladými tak další věta byla – pojď ven, vyřešeno. Férovka jeden na jednoho. Po bitce se šlo často na panáka. Něco většího si řešili pořadatelé. Hotovo, pohoda.
Zákeřnost se netrpěla. A když přijeli policajti, bylo to většinou proto, že je zavolal nějaký aktivista, ale to bylo málokdy.
7) Město vs. vesnice: Severočeský fenomén
Dnes:
Pražáci jezdí na venkov fotit si „autentickou atmosféru“.
70. léta:
Pražáci jezdili třeba do Litvajzu pařit.
- dlouhé vlasy
- vysokoškoláci, inženýři
- bítlsáci, bigbíťáci, hašišáci
- vlastní hudba
- za 5 Kč autobusem do hor do hospody
- Deep Purple, Ozzy, Sabbath, Nazareth
- pařba do večera, večer v klidu domů
- ráno do práce, pohoda, normálka
Tohle byla alternativa, ne dnešní „alternativa“.
8) Drogy: vape vs. feťák
Dnes:
Vape, tráva, MDMA, všechno „normální“.
70. léta:
Pivo a cigára – tvrdé Sparty. Tvrdé drogy byly tabu. Kdo do toho šel, byl feťák — a hledal si podobné, ostatní ho vytěsnili.
9) Práce: výmluvy vs. výkon
Dnes:
„Necítím se dobře.“ „Mám úzkosti.“ „Potřebuju pauzu.“
70. léta:
V práci jsi musel být dobrej. Jinak jsi klesl v hierarchii. A lempla nikde nechtěli.
Reputace byla tvrdá:
- makáš = normálka, povinost
- rváč, co se nedá = respekt a plus
- bulač = konec
- pije, ale maká = v pohodě
- nepije, ale je lempl = nula
- Pije a je lepml = konec
A pověst v práci ovlivňovala i šance u holek.
10) Tetování: estetika vs. stigma
Dnes:
Tetování má kde kdo. Holky, kluci, manažeři, studenti.
70. léta:
Kérka = basman. Znak kriminální subkultury. Nikdo normální se nenechal tetovat, maximálně tak námořníci kotvu na předloktí.
Holka s kérkou? Divné, nepatřičné. To by bylo jako dnes přijít na pohovor s nápisem „Jsem členka motorkářského gangu“.
11) Dětství: GPS vs. lampy
Dnes:
Rodiče sledují děti přes mobil.
70. léta:
„Kam jdeš?“ „Ven.“ „Kam ven?“ „Nevím. Prostě ven, za klukama.“
Domů se chodilo, když se rozsvítily lampy, nebo když někdo řekl, je večer už musím domů. Když jsi něco provedl a chytil tě u toho někdo dospělý, dostal jsi pár facek. Doma jsi to neřekl, protože bys dostal znovu.
A nikdo neměl z ničeho strach, venku bylo bezpečno.
12) Škola: partnerství vs. autorita
Dnes:
Učitel je služba. Rodiče si stěžují. Děti mají práva.
70. léta:
Učitel = autorita. A když jsi něco provedl:
- trest přišel hned
- často i fyzický, příklad takového trestu
- doma jsi to neřekl, protože bys dostal znovu
- a učitel tě látku naučil, i kdybys nechtěl
A když pozval rodiče do školy = katastrofa, měl jsi jistotu, že máš problém.
13) Sociální život bez mobilů: paradoxně bohatší než dnes
Dnes:
Lidi mají stovky „přátel“ online, ale když se mají sejít, dorazí tři a je u toho spousta hovorů.
70. léta:
Jel jsi na fesťák nebo na zábavu a znal jsi tam půlku lidí osobně. Bez mobilu, bez messengeru, bez sociálních sítí.
Přátelství vznikala z očí do očí a ze společných zážitků, ne z lajků. A když jsi někoho znal, znal jsi ho opravdu.
14) Setkání po 40 letech: důkaz, že tehdejší přátelství byla skutečná
Někoho napadlo udělat setkání, ne spolužáků ale těch, kteří spolu před 40 lety v 18–25 letech chodili:
- na zábavy
- do hospody
- na fesťáky
- na lotroviny
A ono to vyšlo.
Sešlo se dvacet kamarádů, někteří už nemohli. Lidi, kteří se neviděli 40 let. A měli si co říct, kecali do půlnoci.
A o čem?
- o zábavách co spolu zažili
- o průserech které páchali spolu
- o škole a dětství
- o učitelích
- o tom, jaké to bylo být mladý v době, kdy svět byl docela jiný než dnes.
Nikdo neřešil nemoci. Nikdo neřešil problémy. Nikdo neřešil politiku.
A všichni byli nadšení.
Závěrečná pointa
Přátelství, která vznikla v době bez mobilů, vydržela 40 let. Přátelství, která vznikají dnes, nevydrží ani změnu algoritmu.
To co jsme byli my mladí tenkrát, to vy dnes nejste ani náhodou!
- Článek je čistá satira
- Více článků z tematického okruhu Společenská degenerace.
Super clanek…citim to naprosto stejne.Tak to fakt bylo,bezva realne srovnani..diky. Stefi
Napadlo mě jak by asi v té době dopadl Ogansjanův gang – dostali by přes hubu a byl by klid
Já myslím, že by se sem ten arménský orangutan ani nedostal,bo by bručel ve svazovým lágru
Je mi 73, Scházíme se s devítkou 2x ročně. Dorazí nás tak 12 až 17. Přijdou všichni
Pokud to zatížení vnoučaty a zdravotním stavem dovolí. Vidíme se všichni rádi ,stále
je o čem si povídat.
Úžasný článek, stoprocentní souhlas.
A pohodový, relax web.
Je mi sedmdesát a opravdu to tak fungovalo… Kamarády z puberty mám dodnes, a i když se několik let nevidíme, při setkání navážeme hovor jako bychom se viděli včera. No a já jsem ještě zažila i diskotéky, opravdové, ne ty hrůzy jako Discoland, kde se hrálo vše, jen ne muzika typu Michal David apod… Třeba i třikrát do týdne. Moje sedmnáctiletá vnučka nikdy na diskotéce nebyla, protože se žádné nekonají, ale má asi tisíc přátel – na FB, Instagramu apod., 99% z nich nikdy na živo neviděla.
Jojo, „třídní schůzky“…
Když jsme je začali pořádat, zaplnila naše třída celou menší hospodu. Svolával je jeden z nás, ohromně jsme si pokecali, něco málo pojedli a popili.
Jak šly roky, bylo nás čím dál tím míň, až jsme museli sloučit třídy A a B abychom se v najaté restauraci nebáli. Potom už nebyl problém posedět u dvou, tří sražených stolů. A pak umřel Karel, který to všechno pořádal. To nás ještě někdy navštívili i naši učitelé nebo jejich manželky či děti. Povídali jsme si i takové intimity, kdo byl do koho zamilovaný a proč z toho nakonec sešlo.
Teď jsme v kontaktu v malých skupinkách po dvou, třech, čtyřech. Svoláváme se maily, SMS nebo si zavoláme přes WhatsApp. Scházíme se náhodně v kavárnách a nakonec to obvykle skončí tak, že se sejdou poslední dva bývalí soolužáci, zavzpomínají na už nepřítomné a rozejdou se. Totiž – jeden se totiž nemůže sejít s „nikým“.
Prostě končíme a když tak vyhédneme z kavárny ven, většinou konstatujeme, že stačilo, že venku je divné, nepříjemnné počasí neboli bezčasí. A že ten život je jako „drabinka“ do kurníku. Krátký a posraný.
Ale přesto nežehráme. Byli jsme tu, něco po nás zůstalo a nestydíme se za to. A hledíme nezapomenout v kavárně berle nebo naslouchátka. [;>))
Taky se scházíme jako splužáci, ale nedávno jsme měli sraz – ,,ti co chodili do hospody“ +- pět, šest let, tenkrát 19 – 25. Sešli jsme se skoro všichni a bylo to možná lepší než se spolužáky. Žádná politika, žádné nemoci, jen společné zážitky a sranda…
Kde je ta hospoda?
Na Bruntálsku
… diky za pripomenuti (jak to vratit)
Hezky a pravdivě shrnuto.
Vnímám to naprosto stejně. Bohužel je stále míň lidí, kteří to chtějí slyšet a ti staří to pod tlakem mééédií a indoktrinovaných interviuků také rádi zapomínají. Tento nový svět, který vyrostl kolem nás, už nedopustí, aby se svět vrátili do něčeho, co ještě mnozí z nás považují za normálnost. AI a její majitelé si už pohlídají, aby mladí frikulíni žili tak, jak se na tuto dobu sluší. Tedy pod jejich neustálím dohledem a s digitálním šmatlafouním policajtem v kapse. Ten už dokáže přetvořit jakoukoliv osobnost k obrazu svému. Jsem vděčný, že jsem prožil mládí v té strašné minulé době, kdy jediná hlásná trouba systému byla zakrytá háčkovanou dečkou a na ní stál fikus. Měla asi 50 kilo, nedala se nosit sebou a dečka šla dolů pouze v době zajímavého pořadu, což nebylo zase tak často. Takže si fikus nerušeně rostl a já lítal po venku a cpal se po sousedských zahradách ovocem, sbíral šrámy, modřiny a životní zkušenosti .
Díky za váš web i styl vašeho psaní.
Žili jste jiný život, ale bylo vás dost.
Proti vám všem jsem rozjařený mladík,odpojený hudbou 80tých let,nicméně i ma generace to má obdobně. Známe se,občas se sejdeme,když někdo někomu něco slibi,tak to dodrží,a pokud to nejde,předem se omluví. Tam,kde ziju celý život, jsem znal kdekoho. Dnes jdu po náměstí a připadám si jako cizinec. Okolí je zastavěno desítkami domů,jejichž obyvatelé přišli Bůh ví odkud,bydlí tam,spí tam,ale nikoho neznají a asi ani nechtějí. Občas začnou prudit, jakože jednou měsíčně horká siréna a děti nemohou spát a podobné vychytávky. K folklorní patří „útoky“ na kombajnu,protože jezdí do noci a práší. Prostě sorta lidí, co se odstěhovala na venkov a žije ve světě, kde rohlíky rostou v Globusu.
Závěr: jsem rád, že jsem prožil bezstarostné a hezké dětství, hezký kus života v 90tých letech a dnes už jen smutně koukám na to,co se děje okolo me. Ač žádný stařec,přeci jen už mam svoje jisté a nějak to,dle svých představ a možností, dožiju. Co ale bude s mladou (de)generací,ví jen ten nahoře (anebo dole). Díky za fajn článek, přijdu zase(když to nebude vadit).
Pánové, jo, bylo to tak. Ale protože si to trošku idealizujeme a taky už si prd pamatujeme!
Mraky jsme toho taky ze vzpomínek vytěsnili, plno si toho přikrášlili… A všimněte si, že stejnou událost reprodukuje každý účastník poněkud jinak. A i tomu největšímu maléru se dá dneska zasmát, protože jsme ho přežili, i když tenkrát to bylo fakt „vo fous“!
A ještě bych tak nějak dodal: První polovina sedmdesátek na gymplu, to byl fakt existenční boj! (Nebo si toho pamutuju zbytečně moc?)
„To co jsme byli my mladí tenkrát, to vy dnes nejste ani náhodou.“
Tohle je věta stará asi:
3000 let.Doslova….
Existují starověký texty, kde si staří Egypťani a Řekové stěžují na mládež.Sokrata často parafrázují větou:“Mládež dnes neposlouchá autority…“Ať už to řekl přesně nebo ne, ta myšlenka je totiž věčně stará.A tady je ten paradox:Když bylo autorovi článku:20,25,30, tak na něj úplně stejně nadával nějakej dědek ročník 1920.Ten si říkal:“Ty vole, dlouhý vlasy, bigbít, džíny, to je konec civilizace.“Je strašně snadný mentorovat ve chvíli, kdy už máš hotovo.Když je ti 60 a máš dům,děti dospělý,hypotéku splacenou.A pak se řekne :“Mladí jsou líní.“
No jo… Jenže-byt stojí deset ročních platů,školka je problém,práce je jiná,společnost je jiná.
Každá generace hraje jinou hru.
Je mi jasné, že každá generace je jiná a hlavně má jiné možnosti a žije v jiné době se vším co k tomu patří. Bylo to myšleno jako upozornění na rozdíl v přístupu k životu. My jsme byli vychováváni daleko tvrději a odpovědněji k životu než dnešní generace. Ano, přispěla k tomu i povinná vojna, ale po ní byli kluci ve 22 letech již dospělí a samostatní lidé.
BINGO! Pane Jasoni, trefil jste to. Dneska bych nechtěl být mladý.
U tohoto tématu vždycky nevím, jestli 1) už jsem starej, nebo 2) to fakt jde do prdele. Spíš se kloním ke druhý variantě. Jo a nechci rýpat, ale Visáči hrajou od r.82, takže sedmdesátky ne. Nicméně koncert VZ v kulturáku Opatov budu mít v hlavě navždycky.
Jestli mohu:
Čtu vás rád, a právě u tohodle příspěvku se zastavím. Ona doba je ještě jiná v zcela jiné rovině. Zatímco my, tedy 90 procent tehdejší mladé populace (Za rok mně bude 60), z vysoka kašlala na režim a zažívala něco podobného o čem píšete, přičemž svazáků typu rozvědčíka bylo tak 10 procent; nyní poměr sil je jiný.
Velká část současných mladých altuální režimní žvásty vyloženě žere; žádná vzpoura, čistý konformismus nebo rovnou schválování Green dealu či LGXYZ krávovin. Vím, že se na mně leckdo z této věkové kohorty na mně obořil, co si to vlastně dovoluji zpochybňovat ona dogmata … Je to tak 50 na 50, možná ještě v horším poměru, soudě dle některých studentských voleb.
Navíc vyrůstají v mnohem větším strachu či obavách a zdaleka méně samostatní. Nebo jinak – nůžky v tom směru jsou rozevřeny daleko více.
Tož asik takto a přeji krásné dny.
A.
Děkuji za reakci, je to tak, mladí jsou většinově s režimem. Když jim řeknu, že jsme byli proti režimu tak oponují tím, že tenkrát vládli ti zlí komunisté. Vůbec nic o té době neví.
Já jsem byl mladý na přelomu 80. a 90. let. Ostře vnímám zcela jinou startovací čáru, kterou má moje generace, generace předchozí a generace následná. Jak je zde psáno – bezúročné půjčky, bydlení… To se to žilo. Můj otec do mě ryl, proč nestavím. A z čeho asi… Proč se nežením… Když nebyla dobře placená práce. Tlak na člověka, aby také něco tvořil. Dnes – bezbřehý konzumismus, tlak na hádépé, tvořit není potřeba, hlavně utrácet. Rozdíly v mentalitě – moc nejsou. Když se lidem nasype a dá bydlení v podstatě zdarma, to se to bude pařit s dlouhým hárem. Posrané to bylo tehdy, posrané je to dnes. Navíc každá nová generace si nese ještě větší zátěž, než měla generace předchozí. Staré – a já to řeknu – struktury, donedávna byly a ještě stále jsou zasyslené v nejrůznějších spolcích a holportech a Systém si je v podstatě hýčká. Dřív do důchodu. Dotace na ty spolky. Úřední mírnost na starýho, ale přísnost na mladýho. Tak to je. Mladej musí „šoupat nohama“. Je „přemnožýno“. Leccos závidím staré generaci. Mladé generaci nezávidím, mají velice těžký start do života. Moje generace je mezi nimi. Eduard Beneš to napsal jasně. Jak se rozpadne Československo – bude konec. A přesně to se stalo. Konec národa. A to se projevuje i v mentalitě. Mladí za to, že někdo zestárnul…, nemohou. Člen trpasličího bezvýznamného, cizinci řízeného a vykradeného státu se nebude chovat ani hrdě, ani kreativně, ale pouze submisivně. Vůči autoritám.
Tak jedno ale z dnešní doby beru a oceňuju a na době svého mládí nenávidím (nenáviděl jsem), a to je rozdílný přístup ke kouření. Fakt mne štvalo přijít z hospody a smrdět.
Až na ty drogy dobré…
MDMA – mělo by být povinně jako zkouška dospělosti, kdo to nezkusil, neví co je empatie a je tak de facto částečný duševní mrzák. Kdo to odsuzuje, je neskutečný hlupák. A kdo to perzekuuje, je zločinec.
Konopí – 1000000x lepší relaxant než podělaný alkohol, který ale tupodementům nevadí. Kromě možné ztráty motivace (dá se kompenzovat umírněností aj.), žádné vedlejší účinky.
Vape – zcela bez vedlejších účinků
…ale ne, cigára chlast a klasická vesnická tupodemence, kdy se lidi rvali jen tak pro nic za nic a považovali to za normální (rozuměj tupodementní), to bylo terno. Evidentně je někdo tak tupodementní, že v tomto těžce tupodementním stavu spočívá i dodnes. A že těch dementů je… vlastně tady bych měl říkat degenerátů.
Mimochodem za stav dnešní mládeže může zejména naprostá ignorance a tupodemence předchozí generace, ta která je zde vyzdvihována. A hlavně být ona v dnešní době, dopadla by úplně stejně, ne-li hůř.
Tondo se svými tupodementnostmi se budeš cítit lépe mezi tupodementy na nějaké tupodementní platformě.
A pro navození tupodemence si zakuř či šňupni bodni co je libo. Je jasné z čeho jsi tak (de)generován.
Mládí jsem prožil na vesnici , něco fantastického ! Vojna , poslední roky bezstarostného života mezi partou stejně starých kluků , i po 60 letech na to rád vzpomínám , potom už zaměstnání , svadba , děti . O politiku jsem se začal zajímat , až když po 89. začali kapitalisti rozkrádat náš podnik !