Nízký Jeseník, Rešovské vodopády a drsný kraj okolo, to je kombinace, která mi vyhovuje. Kraj je trochu chudší, ale lidi mi připadají být více lidmi. Ve srovnání s velkými městy, kde jsem žil pár desetiletí, byl návrat do svého rodiště neskutečný balzám na duši.
Například jednání na úřadech, představte si, že s vámi jednají, jako byste byl člověk, což je vítaná změna proti, například Ústí n. L., kde jste jen ten lístek, co držíte v ruce. Nebo provoz na silnicích, když máte před sebou dvě auta, je to nevšední situace, nebo jste na křižovatce třetí? To už je dopravní špička, a když jste nedejbože čtvrtý, tak to už místní nadávají na ucpané silnice. A vy, poučen, že výjezd z parkoviště u Alberta nebo od pumpy je malý horor, se jen usmějete a řeknete si, pohoda, džez.
Nebo jdete něco koupit do obchodu, ne do krámu, to vás místní poučí, že krámy tu neprodávají. Otevřete a řeknete dobrý den, a prodavač vám odpoví a se zájmem se ptá, co potřebujete. Když jsem si šel do malého obchodu se sportem koupit duši na kolo, odcházel jsem s duší, pumpičkou, lepením, brýlemi a botami, které jsem vůbec nepotřeboval… ale na druhou stranu jsem se dozvěděl, kde jsou dobré trasy na kolo. Když se prodavač dozvěděl, že rád jezdím rychle a na čas, odcházel jsem s radou, když si koupíte nové pláště, budete rychlejší o dvě minuty. A měl pravdu, s jedním novým pláštem jsem byl rychlejší o minutu. Nedá se nic dělat, musím si zajít i pro ten druhý.
Nebo dopravní policie, první dva přestupky byly vyřešeny domluvou se slovy, dávejte si na to pozor. Až třetí prohřešek byl s pokutou, 1500,- za nezapnuté pásy. Když jsem si povzdechl, to jste mi teda zkazili den, tak mi policistka s úsměvem řekla: jó, když si vezmete světlou bundu, tak se nedivte… A měla pravdu, s černou bundou mě nikdy nezastavili.

Ale zpět k nádherné přírodě okolo Rešovských vodopádů. Je to balzám na duši, procházka hlubokým údolím říčky Huntavy je lék na všechny bolesti ducha.

U Karlova mostu obejmu svůj oblíbený smrk, se kterým se znám víc jak šedesát let. Pod Soví skálou posedím a připomenu si starou legendu, kdy prý posel na koni, aby nepadl do rukou nepřátel, zavázal koňovi oči a skočil 35 m dolů. Vždycky když tam nahoře stojím a bojím se jít až ke kraji, uvědomuju si ten šílený pocit… Za mého mládí tam byla ještě bronzová pamětní deska, kterou asi někdo čmajznul. Hrob je zarostlý a túristi procházejí nevšímavě kolem a vědí prd, co je to za místo.

Maximálně si vyfotí do kamene vysekaný kříž a vůbec netuší kdo a proč to udělal a proč tam je. Jen pár starých pardálů ví, proč ho tam náš kamarád vysekal. Procházející ani neví, že naproti byl na ostrohu starý hrad, kde kdysi byly ještě vidět místnosti a schody do nikam. A kde jsme jako děcka cítili to tajemno a zvláštní neklid.

Okolí je protkáno starými štolami, kde se těžilo zlato a stříbro. Zůstalo jich jen několik, ale štolu Všech svatých dokonce opravili. Ostatní jsou většinou zasypané a propadliště po nich oplocené. Přesto je část podzemí přístupné i pro návštěvníky co se nebojí.
Tento text napsaný na starém pergamenu jsem za úplňku našel v plechové krabici u Čertova kamene.
- Zapomenutá energie českých potoků.
- Tento text je součástí tématického okruhu Společenská degenerace
Díky za tip. Black colors matter 👍