Náš prezident Petr Pavel: Kde končí ústavní slib a začínají cizí zájmy?

Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu. Pracuje ještě prezident České republiky pro naši zemi, nebo spíše pro struktury v Bruselu a v zahraničí?

Pro připomenutí, slib prezidenta České republiky je zakotven v článku 59 Ústavy a zní:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“

Když dnes člověk sleduje kroky Petra Pavla, často má pocit, že zájmy Bruselu, Ukrajiny nebo různých evropských i soukromých struktur jsou pro něj důležitější než samotní občané České republiky.

Posuďte sami.

Prezident prakticky bezvýhradně podporuje pokračování války na Ukrajině. O dalších dodávkách zbraní a podpoře slyšíme neustále. O skutečném zájmu na mírové řešení nikdy. Česká republika má přitom vlastní problémy – drahé energie, nesmyslné zákony, potíže ve zdravotnictví, špatně nasměrované školství, nedostupné bydlení, větrníky..Jasně, jsou to úkoly hlavně pro vládu, ale prezident nepomáhá. Celkové chování prezidenta působí, jako by ho občané moc nezajímali.

Pavel zároveň otevřeně podporuje přijetí eura a další odevzdávání pravomocí Evropské unii. Mluví o omezování práva veta, o hlubší integraci – téměř o zrušení republiky jako takové, nebo o evropském směru. Jenže kde v tom všem zůstává česká suverenita? Máme být ještě samostatný stát, nebo už jen provincie Bruselu?

---

Nepostižitelní! Elitní klub, kde zákony neplatí a tresty neexistují

---

Velmi zvláštně působí i jeho postoje kolem sestavování vlády. Prezident opakovaně naznačoval, že vítěz voleb nemusí automaticky dostat možnost sestavit vládu. K tomu přišel spor kolem nejmenování ministra. Dokonce vyhrožuje vládě žalobou k Ůstavnímu soudu pokud nepojede na zasedání NATO. Prezident, který má spojovat zemi a respektovat demokratická pravidla, začal najednou působit jako někdo, kdo si pravidla ohýbá podle momentální politické potřeby. Dobře nepůsobí ani jeho rychlé změny názoru, něco dohodne a druhý den to neplatí.

Mnoho lidí pobouřila také jeho záštita nad sjezdem sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně. Organizace, která je pro velkou část české veřejnosti stále symbolem poválečných sporů a hlavně tlaku na přepisování historie, zrušení Benešových dekretů, bagatelizování zvěrstev němců na českém národu, získala podporu českého prezidenta. Jaký signál to o něm asi vysílá?

A pak přišla další symbolická facka.

Za Pavlova působení byla do Německa zapůjčena část svatovítského pokladu včetně korunovačního kříže Karla IV. Výstava byla navíc zahájena symbolicky 15. března, v den výročí německé okupace českých zemí.

Možná náhoda. Možná jen necitlivost. Ale pro mnoho lidí to byla ukázka absolutní ztráty citu pro českou historii a státnost.

Korunovační kříž není obyčejný muzejní exponát. Je to jeden z nejsilnějších symbolů českého státu. A právě ten byl na několik měsíců odvezen do Německa, zatímco prezident stál u slavnostního zahájení a tvářil se, že je všechno v naprostém pořádku.

K tomu připočtěme jednání s Lichtenštejny ohledně majetkových nároků, neustálé zahraniční cesty, poslušné přikyvování Bruselu nebo podporu zelené politiky EU, která ničí evropský průmysl i životní úroveň obyčejných lidí.

A člověk si začne klást jednoduchou otázku:

Kde přesně končí prezident České republiky a začíná správce cizích zájmů? A má takový člověk být zvolen na další období??

---

• Více článků zí tematického okruhu Politická absurdita
• Vysoká škola lhaní: 9 osvědčených triků, jak udělat z lidí idioty

---

---