Práce z domova: Fenomén lidí, kteří umí sedět jen na jedné židli

Práce z domova

Spousta lidí dnes hledá práci na internetu – a je to tak správné. Pracovat by se mělo, i když se nám občas nechce. Nabídek pro home office je dost, zejména pro IT specialisty všeho druhu. Pokud jste programátor ovládající SAP, ABAP, Fiori nebo JavaScript, můžete si vybírat. Klidně i mezi prací a nepracováním.

Naše redakce se tématu moderního trhu práce už v minulosti dotkla. Nyní se však zaměřme na jednu zvláštní, vyhraněnou skupinu obyvatelstva. Pracovně jsme ji nazvali: lidé, kteří umí sedět jen na jedné židli.

Jedná se o kategorii pracovníků preferujících výhradně práci z domova. Jinde se jim zkrátka pracovat nechce a mají pro to své (ne)neprůstřelné důvody:

  • Klima v kanceláři: Buď je tam vedro, nebo zima. Nic mezi neexistuje.
  • Venkovní prostředí: Je to to samé co v kanceláři, jen s větším rizikem deště.
  • Sociální fobie: Práce s lidmi je nad jejich síly, protože ostatní jsou prý nesnášenliví kokoti.
  • Nesnášenlivost: Práce mezi lidmi, to fakt nedají, na každém jim něco vadí.

Psychologie domácí židle: Proč home office vyhrává?

Tito lidé preferují svou vlastní, prosezenou domácí židli. Sedět na erární kancelářské židli, i kdyby byla ergonomicky dokonalá a stála majlant, se jim prostě příčí. Jedná se o zajímavou úchylku, které se moderní psychologie zatím systematicky nevěnuje. My jsme ji pojmenovali: Chronická neschopnost sedět na cizí židli.

Podle našeho odborného konzultanta, doc. RNDr. Pavla Sedavého, PhD.:

„Nejde o lenost, ale o hlubokou psychologickou vazbu jedince k jeho židli, zásuvce a prodlužovačce. Jakýkoli pokus o přesun do kanceláře může vést k úzkosti, agresi nebo k náhlé aktualizaci Windows v tu nejméně vhodnou chvíli.“

Výhody práce z domova pohledem Degešoviče

Náš spolupracovník J. Degešovič, který je na home office v podstatě inventářem, nám tuto problematiku osvětlil. Uvedl několik zásadních životních mouder, která ho k práci z obýváku dovedla:

  1. Co je doma, to se počítá. (Doslova, hlavně u jídla).
  2. Doma je prostě doma.
  3. Dokud má člověk mámu a tátu, není důvod opouštět rodné hnízdo a platit nájem.
  4. Domácí strava, jídlu od maminky se žádný hambáč, nebo KFC nevyrovná.

Limity digitálního nomádství

Museli jsme uznat, že s některými důvody se nedá než souhlasit. Jenže existují i zásadní limity, které internet nevyřeší. Například barák z domova nepostavíš. Zatímco programátor může kódovat v pyžamu a s kočkou na klíně, zedník, tesař, instalatér nebo pokrývač barák v obýváku nepostaví.

Ještě že existujeme i my – „normální“ lidé, kteří doma dlouho nevydrží a potřebují k životu i jiný vzduch než ten z klimatizace. Náš redaktor Degeprd to celé uzavřel stylově:

„Venku je tak hezky. Co doma? Jdeme do hospody.“

A tak jsme šli. Práci jsme nechali doma – přesně tam, kde ji mají tito specialisté nejradši.




Zaslouží si autor za tenhle článek nějakou korunu?
Znáte někoho, koho by tenhle článek mohl naštvat, nebo potěšit? Pošlete mu ho.

1 komentář

  1. Rád bych napsal co si o tom myslím a co by bylo třeba udělat Ale nemohu byl bych trestně stíhán . Stačí jen popsat stav.Je to papinak kde selhaly pojistky. Stačí jen přidat a bouchne.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*