Na dnešní ranní poradě vedení Degener.cz jsme došli k jednomu pozoruhodnému závěru.
Lidé bez odpovědné funkce jsou v zásadě normální. Myšleno v tom nejširším smyslu slova – se všemi slabostmi, názory, výkyvy i osobními postoji, které k lidské bytosti tak nějak patří.
Naproti tomu lidé ve funkci získávají jednu zvláštní vlastnost, již ostatní lidé obvykle postrádají.
Drží komunikační linku.
Občan, který se snaží získat vliv, a tím pádem i funkci, musí projevit určité kvality. Musí být chytrý, nebo alespoň vychytralý. Musí být cílevědomý, pracovitý, korektní, výrazný. Zkrátka musí splnit dlouhý seznam vlastností, které vypadají na papíře velmi dobře.
Jakmile se však do funkce dostane – a čím vyšší funkce to je, tím výrazněji – začne se projevovat nově nabytá vlastnost. Dotyčný zahodí své přesvědčení, osobní názory i vlastní pohled na svět a nahradí je dodržováním komunikační linky.
Říká se tomu různě. Štábní kultura. Firemní politika. Strategická komunikace. Dodržování nastavených pravidel.
A takto se lidé ve funkcích chovají dlouhá léta. Nepřijde jim na tom nic divného. Jsou s tím srozuměni. Funguje to. Je jim ve funkci vcelku dobře.
Jenže ve chvíli, kdy funkci opustí – ať už z jakéhokoliv důvodu – tato vlastnost mizí prakticky okamžitě. Náhle se znovu objevují jejich původní názory, postoje a myšlenky. Často velmi odlišné od těch, které ještě nedávno oficiálně zastávali.
Společný jmenovatel je jednoduchý:
Jakmile je člověk součástí struktury, kde by osobní názor mohl znamenat problém, nahradí ho linka. Ne ze zlého úmyslu, ale z pudu sebezáchovy.
Komunikační linka totiž není lež.
Je to kolektivní dohoda, že si budeme rozumět a držet spolu i bez obsahu.
Ve státní správě se držení komunikační linky považuje za profesionalitu.
Policie drží linku operativně.
Soudnictví je nejvyšší úroveň.
Tam už se ani žádná linka nedrží – tam je linkou celý obor.
A pak přijde ten zázrak.
Jakmile tito lidé odejdou do důchodu, do civilu nebo „na vlastní žádost“, začnou mluvit jako lidé. Najednou vědí, co bylo špatně, co se mělo udělat jinak a kde systém selhal.
Existuje však nebezpečná výjimka – lidé, kteří nemají ani charakter, ani vlastní zásady. Z těch se v systému stávají ty nejhorší svině.
A o těch se často vypráví legendy… Prokurátor Vaš, Boblig z Edelstadtu, Jiří Berka…
U těchto případů se návrat k lidskému projevu nepředpokládá.
Další super články: https://degener.cz/pomlouvani-na-nejvyssi-urovni/
Tento text je součástí tematického okruhu Společenská degenerace
Buďte první kdo přidá komentář