Dědkové 4

Konečně je po Vánocích, skončilo to sváteční běsnění a můžeme se vrátit zpět k normálnímu životu.
Zub svolal mimořádnou schůzi naší vědecké společnosti jako relaxaci – nebo spíš jako podání protijedu proti útoku vánočního času a všech našich TV programů.

Pohádky už nám lezly na mozek a pomalu jsme přestávali rozlišovat, co je ještě realita a kde končí země sultána Solimána.

Naše hostinská je ještě mladá holka a všichni oceňujeme, že nám kdykoliv, když chceme, donese pivo a netrápí nás žízní. Ovšem musíme ho potom zaplatit.

Hovor začal jako obvykle Frca příhodou vyslechnutou v autobuse:

Neznámý cestující: „Do každé rodiny chodí večer Ježíšek s dárkama, jen k nám přiletěl čert.“
Jeho známý: „Co? Jaký čert, co to kecáš?“
Neznámý cestující: „Jo, kámo, to je pravda, zažili jsme to celá rodina.“
Jeho známý (nevěřícně kroutí hlavou): „A jak přiletěl? A kam?“
Neznámý cestující: „No, vletěl do komína a zapálil saze. Plamen šlehal aspoň metr vysoko.“
Jeho známý: „Ty vole. A kdy se to stalo?“
Neznámý cestující: „Po večeři, ještě jsme ani nerozbalili dárky. Stará říká: ‚Di se podívat z okna, jestli už neletí Ježíšek.‘ Nějaký hukot jsem slyšel a říkám: ‚Už něco slyším.‘ Děcka se nahrnuly k voknu a malej Pepa říká: ‚Ježíšek brzdí, až lítají jiskry.‘“
Jeho známý: „Fakt jo?“
Neznámý cestující: „Vyletěl jsem z baráku a čumím na komín – občas plamen a spousta jisker. Děcka si to užívaly a pes skákal radostí. Jen já jsem nevěděl, co mám dělat. Letěl jsem na půdu a zase ven…“

Frca: „Ale potom oba vystoupili, tak ani nevím, jak to dopadlo.“
Lopaťák: „To byl dobrej dárek.“
Pavel: „To víš, čert nedává malé dárky.“

Chvíli jsme to ještě probírali, ale nikdo z nás neslyšel o žádném požáru v okolí, takže asi všechno dobře dopadlo.

Potom se řeč stočila k Vánocům a dárkům – co kdo dostal. Dlouho jsme se u toho nezdrželi, takže to asi dopadlo jako minule.

Pavlovi se konečně podařilo zastavit Frcův monolog.
Obrátil se na Lopaťáka a říká mu: „Lubo, půjč mi litr.“
Lopaťák: „Ty sis zapomněl doma peněženku?“
Pavel na to: „Ne. Ale víš co? Dej mi zatím jenom pěťo, to mi stačí, no a pět stovek mi budeš dlužit.“
Lopaťák, už trochu pod vlivem: „Jak dlužit? Co dlužit…“
Frca: „To je dobrý, ty vado, to řeknu doma starý.“
Zub: „Já být tebou, tak to doma raději nezkouším… zase tě sfláká jako dycky.“
(- smích ostatních -)

Hostinská donesla další pivo a Pepa říká zasněně: „Když já to pivečko tak lúbim.“
Hostinská na to: „A doma to zase schytáš.“
A Pepa jako dědeček v Mrazíkovi říká: „Ať mě tluče koštětem, ať mě bije holí, já si to pivečko dát musím.“

Mlaďoši od vedlejšího stolu na nás čučí, jak je možné, že se pořád tak chechtáme, a netuší, že když tě nic nebolí, i to je důvod k radosti

• Další díl Dědků č 5: https://degener.cz/dedkove-5/