Měsíc se s měsícem sešel a proběhla další schůze naší Vědecké společnosti. Tradičně v hospůdce Na Štole.
Scházíme se celkem pravidelně po důchodu. Ne že bychom na něj čekali, ale líp se to pamatuje. A hlavně – žízeň. Ta se po příchodu do hospody dostaví sama. To už máme empiricky ověřené.
Pivo na stole. Frca a Zub malé.
Kecy o malým pivu už naštěstí přestali. Zub vždycky argumentoval, že nebude pít obyčejný pivo, ale něco dražšího. A tak to má. Třetinka je totiž na objem fakt dražší.
Zub se obrací na Frcu:
„Jak ještě dlouho budeš jezdit?“
„Ještě rok. Do sedmdesáti,“ odpovídá Frca.
„Proč tak dlouho?“
„Musím našetřit na pohřeb.“
Lopaťák se zamyslí: „To jsi říkal už před půl rokem.“
„No jo,“ pokrčí Frca rameny, „musím našetřit i pro starou.“
Všichni se pobaveně pousmějí.
Jenže Zub to zazdí:
„Tak umři dřív než ona a máš to vyřešený.“
Pavel se ozve:
„Slyšeli jste o tom Vlastovi? Jde na operaci s kyčlí.“
Lopaťák: „O jakým Vlastovi?“
Pavel: „Ten z Vítkova.“
Lopaťák: „Jo ten. Ale to je mladej zobák.“
Zub: „Mladej… už mu je taky šedesát.“
Lopaťák: „Dyť to říkám. Mladej zobák.“
Frca: „Zobák jo, ale už oklovanej.“
Stůl se uchechtne a pije se dál.
Je půl šesté a přijíždí Pepa.
Jako tradičně nejde sám – za krkem už mu sedí malá opička.
„Nazdar, mlaďoši!“ volá už ode dveří.
Přivítají ho tradiční narážky na jeho stav a spekulace, jak to doma zase schytá.
„Když já to pivečko tak lůbim,“ odráží útoky svojí oblíbenou hláškou.
Řeč se postupně stočí na manželský sex a Pepa opět perlí:
„Já zásadně před souloží nepiju.“
Pavel se zamyslí a suše konstatuje:
„Já souložím, kdy chci. Třeba letos se mi nechtělo vůbec.“
Zub si lokne a přihodí:
„Nějak v lednu mi říkal Kleofáš, že si s manželkou udělali hezkou chvilku. A jak tak po výkonu odpočívali, tak povídá svý starý: No ještě jednou – a máme tu Vánoce.“
Stůl vybuchne smíchem.
Zábava pokračuje do pozdních nočních hodin.
Pivo teče, řeči se opakují a svět se nemění.
Tak jde čas.
- Dědkové 1:https://degener.cz/dedkove/
Buďte první kdo přidá komentář